Moniko, tak syna to hraní "na něco" právě naštěstí moc nebavilo, snad s výjimkou krátkého období, kdy si rád hrál na obchod. Jinak jsme buď byli hodně venku, nebo jsme něco tvořili a často jsme stavěli složité kolejiště přes celý obývák, různě jsme koleje podkládali, zvedali, opírali, aby to jezdilo správně. A pak jsme na noc jenom dávali pryč mašinky a závory, abychom to případně nerozšlápli někdo ráno, občas to šlo až do kuchyně... Ale to byla taková díla, že to nešlo prostě večer zbourat...hrál si s tím pak ještě x dní, než jsme vytvořili něco nového.