Trpívala jsem na PA od roku 2014. Většinou přicházejí, když je člověk v klidu, relativně v pohodě a nečeká je. U mě těch spouštěčů bylo asi víc: návrat do práce po mateřské, genetické předpoklady, povaha, náročnější partner, zodpovědnost za děti .... asi jak se spojily všechny dohromady, tak to přišlo.
Většinou cítím, že je něco jinak, pár minut před. Pak se mi rozlije po tělo teplo od nohou nahoru do hlavy, začne mi bušit srce, tlačí mě v zádech, nemůžu se nadechnout, mravenčí mi levá polovina těla, pocit na omdlení. Ale nikdy jsem neomdlela. Na začátku jsem se projela rychlou, to přiznávám. Vůbec jsem netušila, co se to děje. Ale chce to na začátku opravdu projít kolečkem vyšetření, že je to opravdu PA.
Naučila jsem se počítat příklady, když to přicházelo, prodýchávat (na tři doby nádech a na šest pomalý dlouhý výdech) a pak pomaličku popíjet vodu.
Jelikož se k PA časem přidaly úzkosti (kdy to zase přijde, to bude zase strašné, co když se mi opravdu něco stane, co děti) a nevolnosti a špatný spánek, musela jsem to zaléčit AD. A hlavně jsem chodila dlouho na terapie. A našla jsem si čas pro sebe (běh, víno s kamarádkami a tanec, vedu ve škole kroužky deskovek a logiky).
Teď uvidím, co bude. AD rok neberu, PA občas zaťuká, ale utnu ji hned na začátku dýcháním (už vím, o co jde, tak ten strach není tak veliký).