Syna zakladatelky neznám, takže to napíšu obecně.
Zdá se mi, že se v dnešní době všechno rychle vzdává, nejde mi to, šup na jinou školu, přeruším, zkusím znovu jinde.
Mám příklad, syn kamarádky, dostal se poměrně lehce na osmiletej gympl, nelíbilo se mu tam, přešel na nějakou drahou soukromou, nedodělal, zkusil učňák, nedodělal. Nemá ani maturitu, ani výuční list, jenom základní vzdělání. Nemůže sehnat práci, pokouší se něco dostudovat v pětadvaceti. Živí ho rodiče. Všichni jsou z toho otrávený i on sám. A všichni svorně říkají, že ho měli víc přitlačit, i on sám. Zdravej hezkej chytrej kluk.