Přidat odpověď
S námi šel do prvaku na gympl 17 letech kluk, v pohodě zapadl a odmaturoval sice v 21, ale vůbec ničemu to nevadilo. A dvě holky od nás ze třídy přestoupily v pololetí prvaku na zdravku. A to byla 70. léta, kdy bylo všecko zkostnatělé a nic nešlo, co se jen trochu vymykalo a ještě do všeho kafrali soudruzi. Věřím, že v dnešní době je to jednodušší. Musí se ale synáček snažit a pořádně zabrat. Já jsem ve tretaku na gymplu dostala mononukleózu, byla jsem měsíc v nemocnici, tři měsíce doma, vážila jsem 42 kg a nevylezla na jeden zátah domu do třetího patra. Musela jsem udělat ze všech předmětů rozdílové zkoušky, všecko se to sama poctivě našprtat. Zvládla jsem to. Věřím, že i předměty, které jsou neoblíbené, je možno se naučit pokud se do toho člověk zakousne a má pocit, že to k něčemu je. Já jsem musela maturovat z matiky, celé 4 roky jsem proplouvala s trojkou s tím, že tomu nerozumím. No a když jsem tomu věnovala plnou pozornost, tak jsem zjistila, že to není tak nepřekonatelné, nakonec jsem odmaturovala za jedna. Vystudovala jsem i VŠ, která mě nijak zvlášť nebavila, ale když jsem se do toho ponořila, byly tam i zajímavé věci. Ani mě z žádné zkoušky nikdy nevyhodili, nejhorší známka trojka. Nakonec jsem si udělala i doktorát. Sice jsem díru do světa neudělala, ale měla jsem odborné vzdělání, které mi zaručovalo určitou úroveň zaměstnání a i když jsem v 54 letech v období krize měla strach, abych nakonec neskončila v Lidlu za kasou, našla jsem si díky svému vzdělání odpovídající práci, sice mizerně placenou, ale dostačovalo mi to na skromný život. A během pár let se i ty peníze zlepšily.
Málokdo má ten život hladký bez jakýchkoliv překážek a vždycky lze všecko nějak řešit. Jen se člověk musí do toho zakousnout a nenechat se odradit malými neúspěchy.
V tomto případě jsem pro změnu školy, pokud to bude opravdu vysněná škola, kterou syn chce studovat že zájmu, ne proto, že tam není účetnictví. Ale ani zůstat na obchodní akademii a s pomocí doučování ji dostudovat a složit maturitu mi nepřijde jako zcela nemožná volba. To musí vědět rodiče toho syna, jaký ten kluk je, zda se dovede kousnout a dělat i nepříjemné předměty, nebo je slaboch a zhroutil by se z toho. Ona ta druhá škola bude mít také svá negativa, třeba dojíždění, ubytování v internátu, nový kolektiv spolužáků, nové kantory, ne všechny předměty budou lehké a zábavné... všude je něco negativního i pozitivního. Rodiče znají svého syna nejlépe, ti to musí, spolu s ním, rozhodnout.
Předchozí