Kamarád učí na velmi prestižní VŠ, dokonce na té, kam ho původně nevzali.
Začal studovat gympl, ale pak se splašil, protože mu okolí říkalo, že s gymplem nebude nic umět. Tak se vrhl na učňák, aby "něco uměl". Po 2 letech teda něco uměl, měl v ruce výuční list. Jenže měl touhu studovat, tak se další 2 roky hrabal k maturitě. Zatím nabral zpoždění rok až dva. Už si to nepamatuju.
Pak se nedostal na svou vysněnou VŠ (mezitím si uvědomil, kam ho srdce táhne).
Tak makal po nocích a zaplatil si rok v jazykovce.
Pak zkoušel pracovat v zahraničí, ale nevyšlo to.
Pak se dostal na VOŠ ve vzdáleném konci republiky.
Makal dál po víkendech, aby to zaplatil.
Pak získal úžasné stipendium do zahraničí. Dotyčný stát zkrachoval, takže z toho nebylo nic a zůstal doma.
A tak pořád dál. Už nevím, kde a kdy dodělal VŠ studium.
Ve cca 44 letech konečně získal práci, po které toužil.

Takže jo, jde to a dá se dostat kamkoliv. Ale člověk musí opravdu hodně dřít a taky může ztratit zatraceně času a peněz. Aneb cesta je cíl, což si může dovolit málokdo.