Babi, já tady o tom poslední dobou přemýšlím pořád, ze všech stran... Mám dítě, které je odmalička velmi vyhraněné, nic jiného ho moc nezajímá, ve svém zájmu má velký přehled, znalosti, prostě tím žije. Ale není zrovna moc studijní typ, sám od sebe nemá ambice, že by chtěl na maturitní obor...tříletý učňák v jeho oboru existuje, ale dva jsou na Moravě, třetí dole u rakouských hranic. Intr fakt u něj nepřichází v úvahu. Navíc, na svoje vysněné povolání potřebuje maturitu. Ale jestli zjistíme, že to studijně nedá, kam teda s ním? Ještě ho třeba baví fotit, ale fotografické obory jsou taky většinou s maturitou a navíc s talentovkami... Vychází mi z toho jedině asi to, že teď holt budeme muset všichni zabrat, aby ty přijímačky nějak zvládnul a jestli se dostane, tak počítám, že nás čekají 4 roky učení se s ním. On když už pak dělá to, co ho baví, tak si dokáže pamatovat neuvěřitelně moc věcí, ale holt musí nějak projít i tím ostatním, co ho úplně až tak nebaví.