Knedli, klid. Já jsem tedy určitý přehled kolem přijímaček měla (přípravu jsem tedy nechala na kurzech dané školy, tehdy nebyly JPZ) - děti mi hlásily, kterou úlohu nedaly a proč (syn byl schopen tvrdit, že matematický symbol použitý v zadání v životě neviděl).

ALE, to bylo na víceletá gymnázia. Takže mladší děti.

Předtím a potom jsem se o to, co probírají, prakticky nestarala. Na prvním stupni myslím neměli domácí úkoly (nebo si to nepamatuji), na gymplu jejich věc...
Jednou jsem chtěla vidět synovu písemku z dějepisu, to byla tercie. A jednou mi chemikářka dcery vnutila na tř.schůzkách (tam jsem tedy docházela) písemku, aby mi ukázala, že to dříve 1kařka napsala na 3, a ukazovala mi jednotlivé příklady, co tam má blbě, a že je to fakt strašný, toto nevědět!!! Nevěděla jsem taky, hlavně jsem nechápala, co s tím jako u gymnazistky mám dělat
Pak jsem s oběma dětmi trochu prožívala návrat na rodný gympl z ročního studia v USA (během sexty), ale bez detailů - syn si tehdy sehnal sám nějakou doučovatelku na češtinu, protože to byl snad jediný předmět, kde měl dělat soubornou zkoušku, jinak mu uznali kdeco.