Chápu to tak, že si stanovíš, co jsi schopna pro to dělat (dlouhodobě) a co víš, že prostě ne.
Mě se podařilo zhubnout (zatím od vánoc 5 kg) po letech až tak, že jsem si prostě na rovinu přiznala, že diety budu držet pár dní a pak se už nedonutím. Běhat budu jen v hezkém počasí, ale v lednu max chytím průdušky... Že nejsem schopna se vzdát pečiva, ale jen jej omezit. Nesladit ale není problém. No a pak jsem si řekla, že co mě vždy bavilo bylo kolo, lyže a při dovolených na kolech a lyžích jsem v mládí obvykle zhubla. Přitom jezdit v zimě do práce na kole ale nemůžu. Do posilovny před cizí lidi mě nikdo nedostane, ani na to nemám čas (blízko žádná není).

Z toho mi vyšlo, že dlouhodobě přijatelné pro mě je večer si pustit TV, vzít mobil atd, sednout na rotoped a prostě 30-60 min šlapat (trochu rychleji, ale to mi problém nedělá), místo toho, abych jen seděla a vybudovat si trochu svalů, které budou více spalovat, aniž bych držela keto diety či něco jiného. K tomu, když to jde, tak se snažím více chodi (běhat, až bude váha ještě o něco níže). Alespoń u mě to funguje, neomezuje mě to a vlastně i baví. Primární nastavení ale fakt bylo v hlavě - co chci a co jsem pro to ochotna dlouhodobě dělat.

A co ještě fakt funguje je ukládat si pohybové aktivity na nějaký system - garmin, strava atd. Prostě aby to motivovalo.