Ve Skotsku - snídaňové bistro - prostě neměli nic. I ty vejce byly na takovém tom kulatém toustovém chlebu. A domluvit se, že by byly vejce bez toho se mi nepodařilo. Jediné jídlo, které jsem si koupila v restauraci byly zapečené brambory, které mi kuchař udělal na přání. Já stopy taky úplně neřeším, ale na cestách si nerisknu koupit třeba asijské jídlo, které není bezlepkové kvůli sojovce, protože nemůžu riskovat zažívací problémy. Pečivo doma v podstatě nejím, ale třeba ten sendvič bych na cestách ocenila. Ráda bych šla na jistotu, že třeba ve streetfood hale budu vědět, že si něco koupím a nebudu obcházet x podniků, kde se na bezlepkové variantě nedomluvím (a ne kvůli jazykové bariéře). Mě to v tom Skotsku opravdu překvapilo, v Itálii a Rakousku z lyží znám, že vždycky něco koupím. Nakonec jsem šla do MacDonald, kde z Rakouska vím, že mají bezlepkové varianty, ale taky nic ;-(. Ale ok, tam mi ty vejce nakonec uměli dát samotné bez sendviče. Pomalu se smiřuju s tím, že pokud to chci mít bez problémů, rezignuju a budu vařit, což se mi úplně nechce, ale tu možnost mám.