Pam-pelo, "zdravý selský rozum" je naneštěstí v současnosti zprofanovaný pojem, stal se synonymem pro nevzdělanost, nezorientovanost a dojmologii, pro sebestředné přesvědčení, že "zdravé" je to, co si myslím a čemu věřím právě já.
Co se týká rodinných tradic, tak nevím, z jakého historického období bys chtěla čerpat, ale převažující model v celé historii byl asi rodič, po jehož boku se na základě velmi pragmatických kritérií vystřídalo několik partnerů, kteří za sebou postupně zanechávali polosirotky, jichž se ujímali noví otčímové/ nové macechy. V lepším případě. V horším případě děti putovaly po příbuzných, odcházely do služby nebo do sirotčince. Ty, které dětský věk vůbec přežily tedy.
Ideál soudržné zaopatřené rodiny byl vzácný vždycky.
Nárůst úzkosti a strachu - opět, oproti jakému historickému období? Válečnému, předválečnému, meziválečnému, období hospodářské krize, středověku, totality...? Kdy bylo lidem ideálně a neměli důvod k úzkostem a ke strachu? A kde?
Měli by více věřit Pánu Bohu, jestli mají strach a úzkosti, to je jedna z mála trvalých tradic, která tradičně pomáhá