O tom to přece není.

Je to o tom, že když učitelka není ....., tak bude tolerovat jakoukoli odpověď, když bude správná.

Já bych jí na otázku, kolik je 8 300 x 100, řekla 8 300 a dvě nuly za tím, takže osmedesáttři tisic, osmset třicet tisíc... Takže osm set třicet tisíc. Třeba.

Ve čtvrté třídě jde přesně o tohle - chápat, že když násobíš stem, tak "připisuješ dvě nuly" a umět přečíst velký čísla - to se trénuje. A umět to klasické pořadí - stovky, tisíce, desetitisíce, statisíce, milion.

A potom sčítání a odčítání, takže umět to správně napsat "pod sebe", aby tisíce byly pod tisícema a tak...

Úplně "z voleje" bych čekala třeba zadání - kolik je 83 x 1 000 - no, to už by asi mělo i ty pomalejší děti trknout, že 83 000. Nebo že 8 x 100, že je 800 a tak. Ale zrovna 8 300x100, to určitě je na zamyšlení se, nebo napsání si...

Moje dítě by to třeba řeklo jinak a tvoje zase jinak. Třeba by řeklo, já si to napíšu... a když to napíše a přečte dobře (tedy "neztratí se v nulách"), tak taky fajn.

A pořád je to první stupeň, kde pořád platí, že každý dítě dozrává jinak (a taky jsou kolikrát různě staré ty děti), takže někdo s tím nemá problém žádný a někomu z těch nul jde hlava kolem a někdo to "vidí" hned...

Pokud by učitelka chtěla fakt "bleskově a z voleje" ty "horší" násobky a ještě třeba u komplikovaných čísel - třeba 83 520 x 100 - tak je ..... ta učitelka, ne to dítě, že si to hned nepředstaví...
Ale předpokládám, že ve třídě mají pověšené i nějaké ty pomůcky, na které se můžou aspoň dívat, nebo si to můžou rozmyslet, nebo jsou ty příklady lehčí. A nebo jdou postupně - 83x10, 83x100, 83x1000, 83x10000 ...

Každej normální (učitel i rodič) jde od lehčího k těžšímu...