Kat, také si myslím, že pocity zadostiučinění jsou individuální, někdo by je mohl mít, někdo ne.
Chápu naprosto emoce.
Já jsem si k podobné situaci jako rodič přičichla, nedbalý řidič mi přizabil dítě, odešel od soudu se zanedbatelným trestem, který má dávno za sebou, zatímco dítě si prošlo několikaletým martyriem lékařských zákroků a stále není u konce, následky si ponese po celý život.
Nepopírám, že pocity hořkosti z té nerovnosti mě kolikrát přepadly, ale rozhodně bych nechtěla být v kůži pachatele, i kdyby od soudu odešel bez trestu. On člověk houby ví, co ten druhý prožívá. Nechci se tím zabývat, nechci to soudit, je to jeho svědomí, jeho karma, každý si musí nést to své. Jsem každopádně ráda, že žiji ve společnosti, kde se neuplatňuje oko za oko a zub za zub.