"Pocit, že vychovali zrůdu, musí být mnohem horší."

Vzpomínám na případ tzv. spartakiádního vraha někdy z osmdesátých let.
To byl asi první hojně medializovaný případ tohoto druhu, i ještě po letech.
Otec pachatele si tehdy přál, aby syn (16 let mu myslím bylo) spáchal sebevraždu.
To je to, co píši, tragédie na všechny strany.
Někdo má pocit, že by mu ulevilo, kdyby viděl pachatele tvrdě potrestaného, zprovozeného ze světa. Chápu to a může to tak fungovat, ale nemusí. Ideální řešení myslím neexistuje.