beat, ano, vyjela jsem na dooly, protože z jejího textu prostě čiší přesvědčení, že obětí psychického týrání je prostě někdo, koho rodiče špatně vychovali, je to někdo s nízkým sebevědomím (jako by zrovna tohle mohla ovlivnit výchova), někdo, kdo nedostal dost lásky... je to obvinění oběti a jejích rodičů...
píše, že ona by si vyčítala (jakožto rodič) a přímo z toho svítí, že je jasné, že každý (správný) rodič to tak musí cítit... nahlíží na tu holku jako na slabou (a slabou ji učinila špatná výchova)... kdyby někdo okradl tvé dítě, přišlo by ti normální říct, že jako rodič bys v tu chvíli přemýšlela především o tom, co jsi ve výchově zanedbala? čím jsi způsobila, že někdo okradl tvé dítě? přišlo by ti normální, že někdo je přesvědčen, žes jako matka selhala, když jsi nevěděla, kde se tvé dítě fláká, když se nechalo okrást? (caira)
nikde nenapsala, že zároveň by zcela racionálně věděla, že tyhle sebevyčítací myšlenky jsou ve skutečnosti nesmyslné, že by racionálně věděla, že je to jen ta první reakce, že přece její dítě je oběť a tou se nestává někdo proto, že je sám vadný kus... ne, psala to tak, že je to logické (a tím pádem v pořádku), takhle uvažovat... je mi líto, že to nedokážu vysvětlit lépe, tentokrát v tom jsou z mé strany asi až příliš zatažené emoce...