Jak se tak rodičovsky vede dítě k tomu, aby v nějakých extrémních podmínkách kombinovaných s nějakým osobním nastavením (třeba vrozeným) nespáchalo sebevraždu? Rodič si může tak maximálně myslet, že dítě nějak vede, třeba jako když puberťákovi říkám, že když si uklidí ten binec v pokoji, tak se mu tam bude lépe žít... tj. zdaleka ne vždy ta snaha vůbec padá na úrodnou půdu.
Realita je, že většina dětí sebevraždu nepáchá bez ohledu na to, jak je rodiče vedli nebo nevedli.