Buřt, ne žádné okurky jsem nedostala a nedostávám. Mám si to udělat sama. Tohle heslo se u nás razilo vždycky.
času mám dost.
NAvíc to nebyla úroda její, že by to podléhalo zkáze. Okurky v té době kupovala v zelenině a zavařovala.
Já jsem ta co vozím a dělám víš.
Vždycky to tak bylo a zůstane. Buchty ke kafi a podobně. Přijedete? OK. Upeč něco jo. Jo upeču. Když jsem neměla čas chystat asi 70trubiček co si vymyslela mamka s tetou, tak jsem poprosila jednoho cukráře vedle ve vesnici.
Kdo dělal domácí nudle do polívky, kdykoliv dorazil k dědovi(kde byla sjetá celá rodina) vyfasoval 6 vajec a než odjel tak se sušili, protože na to nikdo čas neměl a kupovat je....ó jaká hrůza.
Dodnes si myslím, že to pak babička nacpala tetě.
Další týden neměla ani nudličku.
Asi jsem to blbě napsala, ten výlet byl příklad, že by člověk něco čekal...cokoliv, bylo by mi to jedno. Né, že jim dá když to přeženu jen najíst. A v 19h je dá spát. A to oceňovala, že usli do 19:30 maximálně, že je mám dobře naučený.
Prostě těch 6dní co tam byli víc za 365 dní ne a mohla se s nima nějak víc sžít a budovat ten vztah(s legem , si mohli hrát doma:-D, tak jsem to myslela), tak se věnovala třeba těm okurkám.
Je to její věc samozřejmě.
A to měla štěstí, že i naše nejživější dítě u lega vydrželo 4h v kuse v jiné místnosti v jejich OBR bytě, prakticky tam byli sami. Klidně i celý den. Žádné to povídání a cokoliv co by se dalo dělat. Mamka vždycky říkala, že když ztichli šla s podívat do dveří a zase šla. proč si nemohli hrát v jídelně na zemi, kde by si s nima mohla povídat jsem nepochopila dodnes. Ta místnost je hned u kuchyně.No holt asi jsem teda divná.
Kartáč nikdy nedostala.
NAopak když mi ve středu zavolala, že potřebuje, abych si pro ně v pátek přijela tak tam holt byli jen 4 dny.
Ten výlet tam padl. Stačilo s nima něco dělat. Zavařování kluci znají z domu, netřeba jim ho ukazovat u babičky. Se mnou okurky zavařovali od cca 2let, kdy mi pomáhali řezat konečky, sem tam též dělali marmeládu. Znají to. Opravdu to nebyla atrakrakce u babičky.
Asi to holt neumím napsat co mě mrzí.
Tím debatu končím, protože je to o ničem.