Já právě nechci úplně spěchat, ale za 8 měsíců od rozchodu jsem se taky posunula a nevydržím takhle žít dál.
On chce zůstat s dětmi. Pořád. Bez psa. Já asi nevydržím být pořád s ním v domě, od rozchodu se mi sice psychicky ulevilo, že jsem udělala tlustou čáru, ale bydlet s někým, kdo se mnou nemluví a obchází mě, je pro mě náročné.
Prý by snesl bydlet v domě a já se psem jinde, ob týden bych mohla bydlet s nimi všemi. To zase nechci já. Ob týden klidně, ale ne že já odejdu a on tady bude pořád.
Od začátku jsem doufala, že je shoda alespoň na tom, že dům se zatím, na několik příštích let neprodá, aby si děti zvykly na nové uspořádání (jsou to teenageři, nedovedu si představit, že je po týdnu šoupeme z jedné domácnosti do druhé). Teď ex začal mluvit o prodeji domu. Jde mu hlavně o to, aby tady nemusel být se psem - říkala jsem mu, že děti se budou starat, hlavně syn, případně zajistíme nějaké venčení brigádně, ale on nechce jeho přítomnost a odpovědnost za něj. Háček je v tom, že já mám bydlení domluvené jako podnájem u kolegyně, na samostatný byt nebudu mít peníze, a tam s sebou psa prostě vzít nemůžu.