u nás nějaké kroužkování padá, tím, že jsme kočovná rodina, mají děti prarodiče po 110 km daleko
(my to měli k babičce asi 140
)
ale na druhou stranu naši hodně stáli o to mít tam občas děti i bez nás, naopak jsem já musela krotit jejich nadšení, aby se nepřetáhli
je fakt, že máme poměrně hodné a klidné děti, že jsou schopné být ku pomoci, dokážou se i samy zabavit
já zase hodně brávala k sobě neteř, bylo to takové dítě napůl naše
doufala jsem, že jejím dětem budu aspoň trochu babičkovat, ale ona o to vlastně moc nestojí, hodně se odtrhla od rodiny celkově, takže je právě vídám jednou za čas, mám je ráda, je znát, že i ony si nás pamatují a jsou s námi rádi, ale jsou to jen společné návštěvy, jsem jen teta, vyblbneme se spolu, ovšem není to ten blízký vztah, jaký jsem měla třeba s neteří... no snad až ještě trošku povyrostou
(teď jsou jim 5 a 3 roky, dřív nebo později mi je určitě musí začít "půjčovat"
)