Tak si tu při četbě uvědomuju, že moje největší životní hodnota je svoboda. Je smyslem mého života, snažím se ji mít co nejvíc to jde. Svůj život si chci žít podle sebe a ne podle ostatních. Jasně , nejde to úplně 100%, ale hranice své svobody mám nastavené striktně. Vůbec nejsem ochotna svůj život věnovat otročení a posluhování ostatním, nenechám si téměř nic organizovat a nařizovat - samozřejmě se jedná o život osobní, v pracovním se musím přizpůsobit. Postarala jsem se o své děti, když na mně byly závislé a jsem ochotna se nějak postarat o partnera či rodiče, pokud na mně budou závislí.
Ale aby mi někdo, ač příbuzenstvo, organizoval můj život, mé zájmy, můj čas, to mě ani nehne.
Znám takový lidi, kteří pořád mají nějaké "povinnosti" vůči příbuzenstvu, rodině - různé oslavy, programy, hlídání, telefonování, sdílení, dovolené, vaření, návštěvy... No, pokud je toto někomu životním programem, smyslem a náplní, potvrzením jeho sebehodnoty a je v tom šťasten, budiž. Já teda ne.

Jednou mě snacha "potrestala" a rok jsem vnučku neviděla. Neboť jsme si dovolili odjet dřív z návštěvy neb se děda chtěl doma dívat na fotbal. "Fotbal přednější než vnučka !?!?" - no tak se nás snažila trestat a převychovat, abychom byli prarodiče podle jejích představ a očekávání. Asi je taková jako vy.
Nechte babičky, dědy, tchýně, tchány a rodiče na pokoji !