Já si tedy nejsem jistá, jestli ti stojí to 3 leté martyrium za to, aby si děti zvykly na to, že jste s manželem rozvedeni. Po třech letech ten dům stejně budete muset prodat. Prodala bych ho hned. To, že nebudeš mít na bydlení, kde každé z dětí bude mít svůj pokoj, je prostě realita, a když to dětem vysvětlíš, tak to pochopí. Víc pro ně bude prostředí, kde se rodiče nebudou hádat/ignorovat a kde se nebude dát napětí krájet jako mlha v Rákosničkovi. Taky je otázka, jak moc se vydrží ex angažovat u střídavky, když je mu vše zatěžko. Vzhledem k věků dětí, za chvíli půjdou studovat a nebo vyletí z hnízda tak jako tak. Potřebují mít rodiče, o které se mohou opřít a případně se na ně spolehnout. Zatím to vypadá, že to jsi jen ty. Ale i ty musíš mít přijatelné podmínky k životu - podnájem u kolegyně je nouzovka. Jinak souhlasím s názorem Lenky. Ty budeš "ve svém" týdnu dávat dohromady barák se zahradou, a ex ve svém týdnu nehne prstem. Proč by taky měl.