TaJ, moje maminka byla hlavní živitelkou rodiny. Táta byl o 6 let mladší a maminka už byla vedoucí oddělení, když on byl ještě úředníček na první příčce žebříčku. Když mi byly 4 roky, dostal táta TBC plic a byl 3/4 roku v léčebně. Babička důchod neměla, protože ač celý život pracovala, nepočítalo se jí to na důchod, takže i ji musela maminka živit. Potraviny jsme si museli kupovat, moje druhá babička nám občas dala 5 vajíček nebo dvakrát do roka králíka a to bylo všecko, žili jsme v činžáku ve městě. Takže maminka rozhodně nemohla zůstat v domácnosti. Když mi bylo tak 12, 13, táta byl už taky vedoucí, vydělával slušně, ale to bylo pár let, pak měl infarkt, po něm druhý a od 47 let byl v invalidním důchodu, takže zase vydělávala maminka. A musím říct, že maminka chodila do práce hrozně ráda, naopak domácnost a vše kolem ní ji strašně štvalo, nedovedu si představit, že by vydržela nechodit do práce. ( V tomhle po ní nejsem. )