Já jsem rozhodně na straně kreativity, pokud jde o kreativitu. Ale slohovku jsem nečetla, neznám zadání, nebyla jsem v divadle... Zato jsem byla na rodičáku, který svolala matka prudiče a snažila se tam bojovat proti šikaně (spolužáci a voda v pouzdře). On je hodný, když se mi vysmívá do očí, není to výsměch, jen se upřímně usmívá, protože je hodný chlapec. Tak to ovšem vidí pouze matka podle toho, jak to popisuje synáček. Já si s ním poradím, "upřímný úsměv" mu ovšem nepovoluju.
Ale taky jsem viděla trojku na výkresu synovce, který v 1. tř. namaloval příliš velké sněhové vločky nebo švagrové za červenou louku. Ovšem když chci děti něco naučit, požaduji, aby zachovaly techniku, formát, téma (nebo třeba jen jedno z toho, když vidím, že dítě má jasný výtvarný záměr). Netoleruji, když jeden žák chce zásadně kreslit jen pastelkami, protože ho to baví, a tempera jo nebaví. Jasně, když neumí techniku, nemá dobrý výsledek. Ale když se tu techniku nenaučí, nemůže vědět, jestli by nemohla být jeho top
Takže nebudu posuzovat ani tu slohovku, jestli byla kreativní. Mohla to být totální stupidita za účelem "vytočit tu krávu",
nebo literární skvost hodný Pulitzerovy ceny.