Škrpále, řekla bych, že půjde o konkrétního žáka a přesnou situaci. Jinak vezmu podobný výkon od žáka, který se jinak chová normálně a jinak od trvalého potížisty. V první variantě bych hodnotila, jak se žák vypořádal se zadáním. Bylo to vyprávění? Dodržel alespoň nějaké stylistické zásady (neopakování stejných slov dokola a podobně)? Mělo to předpokládanou délku? Pak bych to normálně hodnotila, protože, inu, zadání de fakto dodržel
. Pokud by to byly 2 věty o tom, jak má spolužák před ním rozježené vlasy - to bych neuznala. A že takových slohovek vídají kolegyně docela dost, tím myslím těch o 2-3 větách. Někdy je to provokace, jindy lenost pisatele. Většinou lenost pisatele. Rodiče si kvůli tomu nevoláme, spíš vysvětlujeme, že střední vzdělání se blíží, že sloh je součástí maturity a celkově je třeba se umět vyjádřit, protože se jim to v životě může dost hodit. I těm, kteří to zatím popírají. Náš nejstarší "antislohový" syn by mohl vyprávět, teď už ví, že jsme měli pravdu - semestrální práce na VŠ, komunikace s učiteli, se spolupracovníky, s nadřízenými - dnes vesměs e-mailem, tedy sloh, sloh, sloh.