Taky se podle mě úplně změnil vztah k lidskému tělu. V mojí generaci je úplně běžné, že chodíme 1x týdně cvičit nebo běhat, kdekdo jezdí do práce na kole i hodinu, hory a lesy jsou plné lidí v zimě v létě.
Moje máma takychodí cvičit, ale táta na to má blbé kecy, že by spíš měla víc vařit/šůrovat/pracovat. Sám má práci s jednostrannou zátěží a když se mu seknou záda, max. 1x zajde na fyzioterapii, ale jinak nic dělat nebude a v gigantických porcích se taky neomezí.

Předchozí generaci by ani nenapadlo se nadmíru namáhat, ti ještě zažili nošení uhlí, štípání dříví... Jedlo se šíleně, hlavně aby jídlo plavalo v omastku, konečně nebyl hlad.