Přesně - bohužel - prostá ženská, se sklony k dluhům a k problémovým partnerům a k "dělání dětí" (4 děti asi každé s někým jiným, se dá předpokládat) - nejspíš absolutně bez podpory rodiny, protože pak by ty děti (nebo aspoň některé) bylo třeba u babičky a ne v "cizí" pěstounské péči...

Nemyslím, že je cokoli, co by se dalo dělat.

Sociální práce má ty limity, že za ty lidi to prostě nemůžeš řešit. Můžeš jim poradit, něco přečíst, napsat (a nenechat si za to zaplatit), říct jim, kam si můžou zajít, předat jim kontakty třeba i na nějaké neziskovky - příp. tam zavolat a "objednat" ji, ale ten život si žijou prostě oni.

Někdy to zafunguje - řekneš jim něco, o čem si myslíš, že přece každej ví, oni jsou překvapení a jsou schopní "splnit domácí úkoly" a fakt jim to pomůže...

Ale fakt je to menšina.

Já třeba ty záznamy z jednání nevyhazuju, nechávám si je. Oni fakt přijdou třeba za rok, nebo za 4 roky znovu, a někdy "dozrajou". A někdy ne.