Peppo, ono v tomhle asi bude otázka, co je příčina a co následek (jestli je matka úzkostná z úzkostného dítěte, nebo naopak), ale to asi nemá smysl až tolik rozebírat v tématu o přijímačkách na SŠ.
Já chtěla původně říct, že bych se snažila sebe i dítě co nejvíc uklidnit s tím, že "nějak bylo, nějak bude" a samozřejmě se snažila hledat řešení, ale nepropadat panice. Já mám totiž taky někdy tendence až moc se zabývat a "řešit" (ve své hlavě) některé věci kolem dětí, které ve skutečnosti nemůžu nijak zvlášť ovlivnit a hlavně jsou to věci, které teprve budou mít vývoj a v podstatě nezbývá, než čekat, co bude. Takže se taky vždycky "zklidňuju" tím, že bych se neměla rouhat a být ráda, že je dítě zdravé a poměrně psychicky vyrovnané a že některé "rány osudu" se můžou zpětně ukázat i jako něčím přínosné nebo minimálně poměrně neutrální ...