Ropucho, jako mladá jsem neměla problém ráno vstát dřív, ale po té 55 jsem už z toho byla dost špatná, takže jsem vstávala o půl sedmé a chodila do práce na osmou. Pro mě bylo i dost nepříjemné pracovat odpoledne a večer, to mi nikdy vůbec nešlo. Už po druhé hodině mi to přestávalo myslet, nejvíc tvůrčí práce jsem udělala vždy dopoledne, na odpoledne jsem si nechávala tu spíš mechanickou práci, kdy jsem nepotřebovala moc přemýšlet. A kolem 17. hodiny už jsem byla vždy totálně vyčerpaná, zvlášť v zimě, kdy už byla tma. Pro mě nebyla ani práce od 6 ráno, ale ani od 9. Pro mě osobně bylo vždy příjemnější končit co nejdříve a i když jsem už to volné odpoledne nijak zvlášť nevyužívala ( i když občas jo, šla jsem cvičit nebo do knihovny, po obchodech, s kamarádkou na kafe nebo na pivo), tak pro mě bylo vždy příjemnější mít alespoň část odpoledne volno, než čumět do tmy v práci, pak se navečeřet a jít spát, to by nebyl žádný život.