z nějakého záhadného důvodu jsem byla vždycky přijata VELMI pozitivně, ať už šlo o maminky kluků nebo o maminky kamarádů... tchýně si mě oblíbila během prvních pár minut, až to manžela trochu naštvalo
naopak měla pořád pocit, že pro mne není její synáček dost dobrý
(a podle manžela to tak nebylo u předchozích dívek, ta jedna se jí moc nelíbila a druhou vyloženě neměla ráda)
a naopak moje máma si na první pohled oblíbila akorát mého muže, ti předtím jí taky moc neseděli, vycházela s nimi dobře, neměla žádné extra výhrady, ale prostě do oka jí padl až můj manžel
(což teda nemělo nijaký vliv na můj výběr)
naopak tatínek si oblíbil prvního chlapce, kterého jsem jim představila, asi by si s ním rozuměl, ale sám pak uznal, že ke mně seč nehodil... manžela musel nejprve pořádně poznat, aby se s ním nejdřív smířil a nakonec si ho oblíbil až za poměrně dlouhou dobu
(před svatbou si mě vzal stranou a důležitě se mě ptal, jestli vím co dělám a jestli si opravdu za svou volbou stojím a že jestli mám sebemenší pochybnosti, ať se nevdávám, že se o mne i dítětem postarají, bylo to roztomilé
)