Vím strašně málo, jenom snad, že manželčin někdejší farář, když byla ještě v ŘKC byl soudcem církevního kanonického soudu. A někde doma mám po máminu manželovi kodex kanonického práva, nevím jestli ještě platí v té verzi.

U nás protestantů nic takového nemáme, máme k tomu dost rozdílné pohledy mezi liberály a konzervativci.

Ale oproti katolíkům, nepovažujeme manželství za neviditelné znamení nad manžely, za svátost. Máme jen 2 svátosti: Křest a Večeři(památku) Páně (=eucharistie).

Manželství vnímáme víc židovsky, jako smlouvu mezi manželi uzavřenou před Pánem Bohem. Když Kristus říkal, že "Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje!", tak z toho plyne také to, že se to rozdělit dá (oproti názoru katolíků), akorát, že to není správně.

To pojetí smlouvy má mnohé výhody, například fakt, že když ji jeden poruší nevěrou, je ten nevinný svobodný, protože smlouva zanikla. Také, oproti neviditelnému znamení je vidět, jestli manželství je, nebo není, aspoň z blízka. Prostě, pokud spolu manželé dlouho nebydlí a nežijí a nemyslí to jen jako rozluku, tak manželství není. Může to být hřích, špatně, že k tomu došlo, může to chtít si to dát do pořádku před Bohem, ale jsou svobodní k manželství, když tu jiné není.

Rozvody necháváme na civilní moci.