Babi, ano, přesně tak.
Děti jsou "normální lidi" a přestože biorytmus se u všech s věkem trochu mění, potřeba spánku a odpočinku je individuální.
Já jsem přesně to dítě, které popisuješ, že se probudí, zůstane ležet a potřebuje čas k tomu, aby se v klidu probralo. Mám to tak, kam mi paměť sahá, pamatuji z dětství dlouhé blažené chvíle snění ve dnech, kdy jsem nikam ráno nemusela.
A stejně tak pamatuji nepohodu dnů, kdy mě ráno násilím budili a tlačili k aktivitě.
Po celou školní docházku jsem s ranními nástupy bojovala, důtky jsem dostávala, rodiče mi nadávali, posílali mě spát "se slepicemi", ale k žádné "nápravě" nedošlo. Prostě mám takovéhle nastavení.
Měla jsem ráda letní tábory s budíčkem v 7:30, kdy jsme vyběhli na louku, měli čas na rozcvičku a hygienu, v osm jsme se v klidu nasnídali a teprve někdy kolem deváté začínaly řízené aktivity. To byl přirozený, pohodový režim, který školní docházka na osmou nebo dokonce na sedmou neumožňuje.
Moje děti to měly úplně stejně, školní docházku přetrpěly, na SŠ už se prvním hodinám poněkud vyhýbaly, na VŠ se jim vyhýbají intenzivně.