Já nechápu jak si může někdo pamatovat tyhle "srdceryvné" maličkosti a trápit se jimi. Ten smysl mi úplně uniká.
Moc by mě zajímal nějaký vyzkum. Jestli se ukáže treba že tito lidé (co si pamatují a řeší každou blbost) mají třeba lepší analytickou paměť nebo IQ, nebo je to výchovu.. nebo je v tom nějaký gen. Je to děsně zajímavé tema.
Ale z obecného hlediska každý máme nějaké takové blbosti. Jen jich nesmí být asi moc. Teď si na nic nevzpomenu, ale obě moje deti by vám určitě vysypaly naruč stesků kdy jsem byla nespravedliva a mely pocit ze nadržuji druhemu a je to děsná nespravedlnost. Nebo kdy se jim dělo příkoří.
Za sebe si uvedomuji, že moje šťastná povaha mi vetsinou nedovoluje tyto věci příliš recyklovat. A taky jsem hodně otevřená. Znamým a kamarádům si postezuji s aktuální vecí, rozebereme to a tím je to vyreseno. Supervize a psychphygiena splnena a jedem dál.