Jime to, co nam chutna a dela dobre.
A to se meni podle rocniho obdobi a mista, kde jsme.

I nase deti zvykly od mala na jednoduchy, prirodni chute, poznaji samy, co jim chutna a je pro jejich telo dobry.
Ale jsme narodnostne smichana rodina - Cechy/ Morava/ Rakousko/ severni Nemecko/ Syrie. A kdyz obcas na neco narazime, co nam chutna, tak se to pribere do repertoaru - posledni mesice napr. cerstvy zeleny fazolky na korejskej zpusob.
Taky zijeme v dolnim Poryni, blizko Holandska - tady se hodne ji a delaji veci z mleka. Zdejsi kuchyne se treba ale fakt neda jist v Italii; nebo naopak tady v zime letni italsky jidla.

Kdyz se clovek zmlsa a zvykne si na neco dobryho, tak pak to jiny nechce a nekdy i nemuze.
Napr. pecivo z normalniho obchodu uz mam problem pozrit, starsi dcera po nem ma bolesti bricha - pac manzel uz leta 2x tydne pece.
A to vyborne; dlouho kynuty veci, zadny rychlokvasky, chleb se klidne dela i tri dny.