Knížky mě provázejí celým životem a doufám, že budou až do smrti. Miluju ten pocit i ten fakt držet v ruce knihu, její tvar, druh papíru, barevnost, vůni. Každá kniha má jinou duši.
Čtu téměř každý den. Ale někdy mám období, kdy nečtu, musím si dát krátký čtenářský detox. Mám to podobné jako Angrešt - někdy mě ty knižní příběhy příliš zatěžují a zahlcují, nemám pak kapacitu na lidi a na reálný život. Tak si prostě chvíli odpočinu a čtu zase dál.
Nepřečtu moc knížek, protože čtu jen před spaním a o dovolené, takže toho příliš nestihnu.
Někdy mám pocit, že jsou knihy "na jedno brdo", kdo koho miluje a nemiluje, kdo koho nenávidí, kdo komu ublížil, pomohl, kdo koho zabil, mučil... Ale brzy mě to přejde.
Čtu všechno, jen ne různé ty romány pro ženy typu Steelová apod. Trochu mi leze na nervy boom všech těch detektivek. Ale občas nějakou přečtu, abych věděla.
Mám ráda i časopisy. A miluju naučné knihy, knižní ilustrace, fotografie, obálky, knihkupectví.... Jen mám pocit, že knih je tak strašně moc, že se v tom množství čtenář ztrácí.

A k tomu soustředění - zrovna nedávno jsem poslouchala v rádiu, že problém dnešní doby je neschopnost se soustředit. Že lidi jsou jak zahlcovaný informacema ze všech stran, tak sami neustále nějaký informace vyhledávaji, takže nejsou schopný se pak soustředit a usebrat se. Takže si z toho vezměte ponaučení. Třeba zrovna čtení knih může být dobrý trénink na soustředění se.