Gladya, bývalá dasa, no jo jenže co si vzít k vodě(jinak pro zmrzlíky i Poděbrady už mají kafe 21C, nebo kolik), že jo, což je posledních skoro 14dní, něco co nemusíš moc řešit a můžeš kdykoliv přestat.

A já třeba si ta místa o kterých čtu hledám a zjišťuju si co se tam dělo, takže kniha mi třeba až tak moc nedá, krom toho, že se sní u vody válím, hezky si čtu. A pak jsem doma a dohledám si ta města, ty hrady, ty zámky. A výhledově se tam třeba stavíme při cestě na dovolenou, nebo o dovolené. Už ted máme zase nová místa do Bretaně, díky knize Maják na útesech (a to jsme tam byli asi 3x a teď se tam objevila vesnička, kterou jsme asi minuli).

A když už čtu něco z té války. Zkoumám jak moc se odklonili od tématu, ale to hledám kompletně, protože ani moji čerstvě vylezlí synové ze školy se o ní skoro neučili(ale samostudiem se dovzdělali).

A X knih dost mate názvem:

A zrovna třeba Vinařova žena, do toho se mi začetl manžel přes rameno(ani sem nemůžu napsat co si myslel, že to je původně, protože by tomu dal asi jiný název) u vody a nakonec si ten historický román, na podkladů skutečnosti z Francie 1942 a dál, přečetl taky. A rozhodně to oddychovka moc nebyla. A nějak to člověka nenechalo nečíst.

A já třeba čtu detektivky ráda, ale jedu třeba celé odpoledne v kuse, ale to prostě nyní ani nemám.

A knihu neodsuzuju dokud ji osobně nepřečtu. Takový mám vždycky názor jako já. A čtu vše. Protože jako jídlo mám být pestré, knihy se podle mě mají taky číst pestré.(zrovna nedávno jsem četla s neteří cosi o Barbínách a koních a tanečcích)

A další, že knihu se snažím dočíst aspoň do půlky, když se mi zdá špatná. Což je málo kdy, ale i takové se našli.