Já to vnímám tak, že je nutné o tom mluvit. Abychom tu vychylenou rafičku vah dali do nějaké rovnovážné polohy. Nebo je riziko, že se vychýlí na úplně špatnou stranu.
Třeba jedno ditko to ve škole řeší dost. V 5 tridach jejich ročníku jsou 3 spolužáci co jsou opravdu ponekud jiní.
Jsou tam k tomu dost rezervovaní nebo jak to říct. Berou to tak, že jinakost jim nevadí. Ať si každý je čím chce. Hlavně ať jim to ten člověk necpe a neřeší pořád jen to. Jinak se s ním nedá o ničem pořádně mluvit.
Takže asi to chce umírnenost na vsech stranách.