Já hlavně nechápu co je tak těžkého na tom něco nejist. Vždyť i když je hlad tak lidé měli vzdy chuťové pohárky. A byla jídla co byla ňamka a něco ne. Bez ohledu na to, kolik to stálo. Muj otec treba nejedl do puberty maso. Byl zvyklý opravdu na pár jidel a ty jedl dokola. A zrovna treba kuřecí docela ze statku měli. Leč nechtěl. Chleba a bílá káva treba byla ňamka. Jenže tenkrát to bylo chceš/nechceš? Ok neubyde. Asi tedy podle rodiny, ale nuceni do jidla nikdy asi ani jeden z mých rodičů nezažili. Zato naše generace si toho uzila požehnaně.
Nás trochu nutili, ale nic dramatického. Já nikdy nejedla co jsem nechtěla. Takže jsem třeba 2 hodiny seděla a nic neujedla. Pamatuju treba 2x 3x. Pak to vsichni vzdali.