monam, možná rada mimo, ale já bych po svých zkušenostech volila klasickou zš, kde je teď, zná spolužáky, prostředí a je mu tam víceméně dobře... a zaměřila se na "nápravy" (píšeš, že začal chodit až teď a pokroky vidíte ) a na uvědomění si, že na známkách nestojí svět opravdu to nejsou hraběcí rady, řeším to u své nejmladší
já teda mám náskok, protože nejmladší dcera opravdu "chytrostí" (tou školní) hodně zaostává za svými sourozenci, což je znát už od školky, vyjmenovaná slova jsou boj dodnes (4. třída), ale taky třeba je problém vyjmenovat měsíce ona se to nadře, umí to dva tři dny a pak to zase úplně vypustí dodnes si ani nepamatuje, které měsíce jsou školní prázdniny na druhou stranu je praktik, je šikovná v kuchyni, pěkně kreslí (což je v rodině dysgrafiků nevídané ), "vidí" sociální vazby, ví jak s kým má mluvit, ovládá všechny ženské zbraně naprosto přirozeně, je ženská od hlavy k patě - ona má víc ženskosti v jediné řase, než já v celé své bytosti takže si odmala vysvětlujeme, že jsou různé priority a že dokud se snaží a dává do toho učení maximum a nefláká se, budu si cenit i "blbé" trojky... je mnohem cennější než synova 1, pro kterou nemusel vynaložit absolutně žádné úsilí
je teda logické, že s tímhle přístupem může zapomenout na nějaké vyšší stupně vzdělávání a budeme šťastní, když si vybere učební obor s maturitou a dotáhne to až k té maturitě (popravdě já budu spokojená i s výučním listem, pokud ji bude řemeslo bavit )