Ale však já jsem to teda asi taky zažila. Musela jsem ve školce "násilně" po obědě odpočívat, občas něco dojíst, ve škole jsem dostala herdičku, musela se koukat na spolužáky s přeraženým pravítkem, v lázních nás dokonce natahovali na mučidla - polohovali jsme s pytlíky písku navěšenými na kyčle a pod bradou a zlé Sestry nás chodily kontrolovat, zda se neulejváme. V pěti letech jsem byla v lázních Kynžvart, daleko bez maminky a dodnes mám schovanej dopis, kde mě vychovatelky chválily až do nebes.
Tak i pro mě samotnou je zajímavý, že jsem žádný fyzický násilí nevnímala, nezažila, všechny ty učitelky, zdravotnice a vychovatelky mi přišly normální a fajn. Osobně mi přijde úsměvný, že to srovnáváte se znásilněním, loupežným přepadením či týráním. Takže to fyzické násilí na nebohých dětech asi fakt bagatelizuju, protože mě to nepřišlo jako násilí, ale jako součást výchovy a života. Doma jsem za život dostala asi tak jednu facku (v šestnácti a moc dobře vím za co), takže násilí nebylo běžnou součástí mého života.
Jak to, že vy jste žily vlastně v pekle a já v ráji, když jsme žily v podobné době a v podobných podmínkách s podobnými lidmi ?
Možná to já bagatelizuju a možná to vy hystericky přeháníte. A hlavně buďte v klidu, dnešní děti to dřívější fyzické násilí učitelům bohatě vraceji. Role se obrátily a dnes zažívají fyzické násilí naopak učitelé ( + ponižování, dehonestaci, vulgarity).