Koníčku,
Tak posilani do lecebny bylo tedy pro mne za trest. V 6 letech 2 měsíce. Nic horšího si nepamatuju. Svemu dítěti bych to neudelala. A to bych řekla, že mám od mala hodně pohodovou povahu.
Obvinili mě tam z krádeže kterou jsem neudelala. Vydírali, že když budu brečet, že mi nepovolí návštěvu. Moje mamka to myslím obrečela. Pak jsem dlouho nikam nejela. Az v pubertě, kdy jsem byla už fakt velká.
Nepamatuju si toho moc, prakticky jen pocity. Žádné zazitky. A tu hrůzu, že tam budu 2 mesice sama. Tyden jsem bulela. Jsem ráda že se přišlo na to, že takhle to pro ty deti není dobře. Ale tenkrát to bylo běžné. To nebylo nic proti dětem.