Inko, samozřejmě, že to fungovalo. Když člověk bojuje o život, tak se holt fakt snaží, a většina nějak přijde na to, jak se udržet nad hladinou. Utopit nakonec nikoho nenechali, to je jasný, ovšem to člověk v momentě, kdy se topí, holt nemůže vědět (že to dobře dopadne). Nevím, jestli jsi se někdy topila, já ano (nejen na školkovém kurzu plavání), je to zážitek krajního ohrožení, čas na klidné úvahy typu "však oni mě nakonec zachrání" tam tak úplně není.

No a pár dětí se tímto způsobem plavat nenaučilo, zůstal jim jen ten zážitek hrůzy.

Rozhodně se v tom nikdo po 50 letech nenípe, jen si to pamatujeme. Stejně, jako si pamatuji i krásné zážitky, a mohu o nich povyprávět

Tady zněl dotaz na násilí, tož píšeme o násilí. Dle mého odstrkávání neplavce tyčí ze břehu (tj. trenér není vedle něj ve vodě a nedodává mu pocit bezpečí) na hloubce od záchranného okraje bazénu týrání fakt je - že se tak část dětí naučila plavat na tom nic nemění.