Naše rodina v každé generaci měla vazbu na nějakého člověka - Rusa, od pratety, dcery bělogvardějského korvetního kapitána, po spolužačku mé sestry ruštinářky a celé její široké rodiny. Vždycky jsme rozlišovali jednotlivce od vojáků, kteří nás jako malé holky v osmašedesátém děsili s tanky v naší ulici. Kamarádka z Volgogradu je hodná, VŠ vzdělaná, ale když zjistila, že můj manžel byl několik let pracovně v Gruzii, jediná její reakce byla: " Eto bylo naše." Prostě je ta velikost bývalého Sovětského svazu v nich zakořeněná.