Spousta rad je tu právně mimo, ale chápu, že to laik neumí rozlišit.

Ono je vlastně úplně jedno, co lze a co nelze udělat, když to nikdo, kdo by to mohl udělat, udělat nechce.

Takže holt ti fakt nezbývá asi nic jiného, než se s tím smířit a počkat, buď až rodiče umřou (některý z nich) nebo jim na dveře zaklepe exekutor a polepí jim doma věci. Třeba by se pak vzpamatovali a začali být ochotní to řešit...

Když to lidi řešit chtějí, tak možnosti existují:

- přepis domu na dceru třeba se služebností dožití pro rodiče, aby po smrti rodičů byl majetek jasný ... (ale to samozřejmě musí ti rodiče chtít udělat sami a musí být ještě svéprávní, aby to pak bratr nenapadal po jejich smrti, třeba...)
- dospělé dítě nemá žádné automatické právo bydlet u svých rodičů - takže rodiče mají právo syna vykázat, příp. žalovat na vyklizení, příp. nechat vystěhovat exekutorem, kdyby nešel dobrovolně (ale to zase samozřejmě oba musí chtít)
- naopak nucené zrušení trvalého bydliště možné není, když tam bratr reálně bydlí, navíc to teda opravdu exekutora nezastaví (ten má právo jít kamkoli, kde dlužník reálně bydlí, i když tam žádné trvalé bydliště nemá)
- naopak není možné přímo zjišťovat dluhy bratra na jednotlivých institucích - to ti fakt nikdo neřekne, ale principiálně je možné vyžádat výpis z centrální evidence exekucí na bratra, ale jestli je nezaměstnaný teprve krátce a má dluhy jen vůči "státu", tak tam stejně nemusí být vidět nic... Rozhodně bych NIKDY A TÉMĚŘ ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ za něj dluhy neplatila, to je házení peněz do černé díry.
- hrozí samozřejmě, že rodiče o barák přijdou, nebyli by první ani poslední - samozřejmě jim zdravotní pojišťovna přímo na jejich dům pro dluhy syna sáhnout nemůže, ale takovíto (pasivně-"příliš hodní"-ustrašení) rodiče často se nechají přesvědčit, vezmou si sami půjčku (aby zachránili synka), podepíšou mu nějaké ručení, nebo podepíšou nějakému (vyhrožujícímu) věřiteli, že za syna dluh zaplatí ... to je pak jejich dluhem a ten může být samozřejmě exekučně vymáhán po rodičích - v extrému i prodejem domu... (Mám teď třeba takového "hodného" tátu, který hodlá znovu zaplatit "svůj" barák, který mu předtím synek prošustroval (na naléhání syna otec souhlasil se zřízením zástavy, syn dluh samozřejmě neplatil - věřitel dal prodej zástavy...) - a nenechá si to vymluvit a nenechá...)
- po smrti rodičů počítat s totálním rozhašením vztahů v rodině, protože pan bratr se zřejmě nebude chtít (ani mít důvod) hnout z domu, tvoji půlku nevyplatí, na své může mít exekuce...
- A NEBO SE taky možná bratr časem vzpamatuje a bude vše řešit, najde si práci, zaplatí své dluhy (nebo půjde do oddlužení), rodiče budou živi ještě dlouho, a on, už řádně pracující a bezdlužný se o ně třeba i (nebo teda aspoň o barák, na který ti senioři už nebudou stačit) bude starat...

Fakt je, že TY to naprosto nemáš ve svých rukou. Ty nemůžeš dělat nic. Působit na bratra (smírně, chápavě, přísně, řvavě - podle své nátury a znalosti jeho - čili vědomí, co by na něj mohlo zabrat)... nebo ho nechat být a čekat, jestli se vzpamatuje, uchlastá k smrti nebo naseká příšerné dluhy... Působit na rodiče (obdobně - nabízet pomoc, vysvětlovat, upozorňovat na rizika, dotáhnout k odborníkovi...) nebo nechat to být úplně (stýkat se s nimi, ale debaty na toto téma odmítat - nebo se odstřihnout) a čekat, až oni třeba časem (třeba pod vlivem exekutora v domě) k tomu dozrají sami.

Netrápit se tím, co nemůžeš ovlivnit. Je to jejich život (rodičů i bratra). Pomoct tam, kde pomoct chceš. Smířit se s tím, že možná zdědíš problematickou půlku baráku, možná nic...

Chápu, že je to těžké. Viděla jsem toho hodně a pěkného to není nic moc.

Ale včera třeba i maminku, která tu sílu měla, "chlapec" příští týden nastupuje na léčení, doprovodila ho k sepisu návrhu na oddlužení... Jestli to "chlapec" zvládne dotáhnout do konce (léčbu, nový nástup do práce, splacení dluhů) je samozřejmě ve hvězdách, ale ona zjevně houkla (dala poslední šanci nebo tak něco), on (buď s vnitřním pochopením nebo aspoň naoko) se podřídil a zatím spolupracuje... Držím jim palce.