A táta leží v nemocnici? Nebo kde je?

Moje zkušenost s tchýní - po celkové sepsi přestala skoro v devadesáti chodit, skončila v LDN. Bylo to ve městě, kde bydlí manželova sestra, ta tam za ní každý den chodila, nutila ji rehabilitovat, nutila sestry, aby s ní rehabilitovaly, nosila jí oblíbená jídla a babička se na ty nohy nakonec postavila. Ale měla funkční mozek a vůli k životu. Teď je schopná bydlet sama v bytě, tentokrát v místě našeho bydliště (jiné město). Chodí hodně špatně, ale s podstatnou dopomocí to sama zvládá. Naslouchátko odmítá také, že s tím slyší všechno hrozně nahlas, takže neslyší skoro nic. Když si ho vyjímečně vezme, vypadá to, jako se jí IQ zvýšilo o 40 bodů, ale prostě to nechce.


Pokud táta pomoci nechce, asi to nepřetlačíš. Zvaž, jestli se chceš likvidovat, nám péče o babičku dost pochroumala manželství.

Druhá manželova sestra mámu neviděla asi dva roky. Přišlo mi to zpočátku šílené, ale když jsem se dozvěděla, jak příšerně se k ní tchýně chovala v dětství, ani se jí nedivím.