Jsem ten případ, který má mezi maturitou a začátkem vš několikaletou pauzu, protože z průmyslovky jsem se tehdy na žádnou školu, která mě zajímala, dostat nedokázaal. Vzali mě, až když první škola zavedla TSP a nebazírovala na nabiflovaných znalostech. Od toho se ale postupně také odstoupilo, dneska je to někde na pomezí - chtějí, aby uchazeči i dost uměli i aby měli studijní předpoklady.

A protože mám tuhle pauzu, tak za sebe mohu říct - i když jsem si tehdy na začátku devadesátek fakt našla práci, která mě hodně bavila a dokázala jsem se v ní celkem prosadit - že ta pauza člověka celkově dost zdrží a zkomplikuje mu život. Když je člověk tak nějak jednou nohou ve školem, druhou v práci a protože už na to má věk, tak řeší nějaký ten partnerský život, nedala mi nakonec vysoká vlastně to, co jsem od ní potřebovala nejvíce, tedy kontakty, takové to být ve správný čas na správném místě. Když jsem dělala státnice, měla už jsem jedno dítě a dalších x let byla doma s dalšími dětmi.

Takže já jsem pro co nejpřímnější cestu. Všeobecné vzdělání a vysoká hned po maturitě.