Na základce měly děti slovní hodnocení. Tam byl největší problém, že v tom textu občas udělala paní učitelka chybu, takže jsme se styděli to ukazovat prarodičům.

Na gymplu pak dcera konečně měla ty jedničky (nejen), které chtěla mít od začátku školy, syn nejdřív procenta doplněná slovy, asi mu bylo obojí dost jedno. Pak chvíli taky měl známky, žádná změna jeho vztahu k hodnocení - MM se ho snažil nějak povzbudit, motivovat ke snaze mít "dobré vysvědčení", byla to marnost. V tom období se syn poctivě naučil na písemku z dějepisu a dostal trojku (jako obvykle předtím, kdy se neučil), takže to situaci nijak nezměnilo.

Nepamatuji se, že by se děti nějak poměřovaly co do známek se spolužáky, ale je možné, že to dělaly, jen jsem to zapomněla.