jet na samý jedničky mi taky přijde šílený. Měla jsem jednu takovou spolužačku, furt se učila, furt se hlásila, přitom úplně nejbystřejší nebyla, měla to našprtaný a nesnažila se být vůbec kreativní. Před maturitou skončila v nemocnici. A pak se nějak hodila do pohody, když pochopila, že ze samejch jedniček si nikdo na zadek nesedne. Ale lidsky pak skončila líp, než holka einstein, který všechno šlo samo. Protože ji VŠ vyplivla do života, a pak se už člověk musí snažit sám, což ona nikdy nedělala, vždy jen plnila instrukce.

Jinak s tou náročností rodičů. Zrovna jediné dvě mamky co znám vykřikují jak děti neřeší a na pohodu... Jak umí dítě jízlivě setřít, znechuceně se ušklíbnout, když dítě nepodává výkon...