Buřte, mám taky tyhle sklony - zasednout mnoho židlí jednou p*delí.

Pomohlo mi, když mě někdo někam zve, nebo když mně samotné se v hlavě vylíhne nápad na skvělou činnost a akci, si představit, že už tam jsem/dělám tu činnost. A jestli mě to při tom představení si spíš "baví", nebo jestli mě to spíš "těší".

Líp definované jsem to pak slyšela v téhle výborné přednášce D.Špoka, kde on používá "zážitek" x "prožitek" a mnohem líp to vysvětluje, takže pokud Tě to zajímá, ta hodina času za to stojí: https://psychologie.cz/video/prednaska/spoutani-svobodou/

A pak si vybírám jen ty akce/činnosti, u kterých vnímám převahu "těší" oproti "baví". A tak se mi jednak trochu zředil diář sám o sobě, ale mnohem víc se mi nějak přeskládal do převahy činností, u kterých to, co popisuješ, takovou tu kombinaci velkého nadšení do dalekého budoucna a pak vyprchané nadšení až nechuť a "únavu z přetížení" před akcí vlastně skoro nemívám. Čím víc je pro mě v dané akci/činnosti smysluplnosti, tvořivosti (nemyslím vysloveně manuální, spíš filosoficky myšleno) pro mě i pro jiné, a spíš míň toho, co slibuje super zážitek,zážitkovosti jen tak trochu jako koření, tím míň se tím cítím unavená, předem i popřitom.

No a pak samozřejmě ryze prakticky snažím se už při plánování svou budoucí účast pokud možno nastavovat tak, aby moje případná neúčast neuškodila někomu jinému. Abych byla zastupitelná, aby na mě neviselo moc věcí, které v entuziasmu a touze bejt "ta důležitá" na sebe navěsím :)