to je popsanej experimentálně potvrzenej psychologickej fenomén - že člověk mnohem snadněji kývne na události konané v delším časovém horizontu (spíš měsíce než týdny), než na ty v bezprostřední budoucnosti. tedy v době, kdy tu časově vzdálenější budoucnost vnímá jen v obrysech, skoro jako něco, co jde mimo něj, mimo jeho každodenní starosti, práci, únavu atd.

takže čistě manipulačně - když od někojo něco chcete, idální je zeptat se ho na to několik měsíců předem :))

populárně to je popsaný např. v knize Škobrtnout o štěstí od Gilberta (kapitola Na horizontu událostí). když jsem si to tam před několika lety přečetla, začala jsem si na to u sebe dávat větší pozor... taky právě i proto, že jsem starší a mnohem hůře překonávám pak tu nechuť, když má událost nastat a vyvstane přede mnou ve všech detailech a obrysech spojených s hromadou těch každodenních překážek - logistika, starosti, práce, únava....