Hele, moje máma musí sedět zadkem na sedmi židlích, domluví si X věcí v jeden den, protože nemůže přežít, že by o něco přišla, a už v tu chvíli VÍ, že to nebude stíhat. Ale spoléhá, že na ni všichni počkají.

Takže mi řekne, že musí brzo odjet, protože o půl třetí má být u dědy. Pak je půl třetí, já ji upozorním, že bude mít sekeru půl hodiny, ať hned vyjede, a ona pokýve hlavou a zdrží se ještě hodinu, protože se jí v tý chvíli ještě nechce odjet.

Je to tak strašná neúcta k jiným lidem, že mě berou všichni čerti. Strašně nerada se s ní domlouvám tak, že má někam přijet ona. A když, tak počítám, že bude mít dvě hodiny sekeru, protože v tý chvíli mají přednost jiný věci než domluva se mnou.