Jas, řekla bych, že tady nedochvilné nikdo příliš nelitoval, spíš naopak.
Co se týká mě osobně, s časem pracovat umím, když chci, ale trpím nešvarem začínat se vším na poslední chvíli. Chci si maximálně prodloužit příjemný čas nicnedělání (nebo dělání čehosi svého), než začnu plnit povinnost. A to se mi občas promítne i do pozdního vyrážení někam, kde mám být na čas. A pak se stresuji hrůzou, aby se nevyskytl třeba nějaký ten běžný dopravní zádrhel. Velmi dobře si uvědomuji, že je to jen a pouze moje chyba a můj problém, a možná proto mám málo soucitu s ostatními. Vidím za pozděchodičstvím lenost a nedisciplinovanost, tak jak ji vidím u sebe.